[ Webhosting profitux.cz ]

Ing. Jiří Haleš - OSOBNÍ STRÁNKY

Jankovcova 47, 170 00 Praha 7 - Holešovice


MRTVOPIS            NEKROTAF            EPILOG

Z A   J I Ř Í M   H A L E Š E M

V nevýslovném pohnutí vzpomíná celá naše vědecká, technická, umělecká i ostatní veřejnost, odborníci, kteří se snaží pochopit jeho dílo, i laičtí obdivovatelé, skonu Jiřího Haleše, který tragicky zahynul v těchto dnech.

Odešel opět jeden z té nepočetné plejády všestranných duchů, kteří vždy našemu národu poskytovali neocenitelné služby a důstojnou reprezentaci na světovém kolbišti.

Stačí se jen trochu porozhlédnout po jeho životním díle, abychom pochopili, co v Jiřím Halešovi ztrácí naše veřejnost.

Narozen v Praze jako syn chudých rodičů, již záhy v dětských letech udivoval své okolí zcela osobitou inteligencí. V době přibližně šesti let, kdy jiné děti stěží slabikují velká tiskací písmena, zavedl početní úkony nultého stupně (PÚNS), veden snahou zjednodušit si osvojování úkonů stupně prvního - t.j. sečítání a odčítání - a překlenout nesnáze s jejich zvládnutím pomocí logaritmického snížení stupně úkonu. Chybějícími nejjednoduššími základními početními úkony PÚNS byla aritmetika konečně postavena na vědecký základ a bylo možné budovat její logickou výstavbu podobně, jako v geometrii na základě Eukleidových axiomů. Práce o púnsování dosáhla po zveřejnění v Proceedings bostonské Akademie věd ihned světového věhlasu. To ovšem způsobilo i značné nesnáze ve vědecké veřejnosti, která chtěla autora blíže poznat, zatím co rodina ho tajila v obavě před tehdy módní vulgarizací „zázračných dětí“. Krátce potom se malý Jiřík odebral do Dinárského krasu aby prozkoumal vliv neotenie na pohlavní život macarátů jeskynních. Škoda jen, že požár v bytě jeho rodičů, vzniklý v souvislosti s jeho experimenty kolem upřesnění účinného průřezu plutonia při štěpení rychlými neutrony, zničil napsaný již rukopis i dokladový materiál. Lze se obávat, že při dnešním rostoucím znečištění jeskynních vod vyhynou macaráti dříve, než se podaří studii opakovat.

Život Jiřího Haleše nebyl vždy lehký. Zejména jeho učitelé na základní škole nemohli pochopit neuvěřitelnou vyspělost svého žáka a snažili se ho prohlásit za hebefrenika, nebo se pokrytecky pokoušeli přesvědčit rodiče, že by si jeho intelekt zasloužil zvláštní péči ve zvláštní škole. Jiří to vyřešil vystoupením ze základní školy (kterou později absolvoval externě), aby demonstroval, že manuální práci nepodceňuje, jelikož se hodlá věnovat literatuře. Z té doby se traduje jeho cyklická novela „Tři sochy, jež zpívají moteta“,kniha feuilletonů „Viděno ze všech perspektiv“ i literární sci-fi studie „Proč se Halešovice jmenují Holešovice“ geniálně spojující zdánlivě nesouvislé stopy z různých epoch blízké i dávné minulosti. Je politováníhodné, že zejména jeho cestopisy byly vydány v češtině až po vytištění v několika desítkách cizích jazyků - a to ještě jen dva nejzákladnější: „Útok na východní točnu“ (pojednávající o jeho zážitcích v okrese Snina) a „Jak jsem nenašel krokodýla“, týkající se jeho úsilí v extrémně aridním prostředí centrální Sahary. Kritické uspořádání nepublikovaných písemností si vyžádá řadu let. Současně s literární činností se Haleš ve volných chvílích začal zabývat malířstvím, výtvarnou kritikou a aplikací pseudosolarizace v autoportrétní fotografii. Škoda jen, že umělecké tvorby záhy zanechal; nový směr, superrealismus, reprezentovaný jen několika díly - ovšem stěžejního významu - byl pak ve Francii rozvíjen zcela nespojitě, takže bude nutno Halešův příspěvek světové kultuře hodnotit odděleně od pozdějších nánosů formálních epigonů. Jako kritik a historik proslul analýzou souvislostí Boticelliho školy s kolektivem Kukryniksi. Z pokusů v hudbě si připomeňme aiolskou symfonii CH-dur pro tuby a okariny. Na její premiéru se Haleš vrátil ze Salamanky, kde právě získal titul doktora futurologie (krátce před tím mu byl udělen licenciát obchodního práva na univerzitě v La Paz a závodnická licence pro automobily kategorie PVC u firmy Trabant-Werke Zwickau).

Po dokončení filozofické eseje „Ochrana plazů v českých zemích s přihlédnutím k problematickým perspektivám galaktické expanze pozemské civilizace“ obrátil svou pozornost k některým problémům, na nichž tenkrát uvízl rozvoj technického pokroku. Výsledkem je m.j. šestaosmdesát patentů, vesměs se týkajících urychlování růstu krápníků v krasových jeskyních, konstrukce vysokotlakého akvária pro hlubinné ryby, využití lamaistických modlicích mlýnků pro tvorbu počasí, dekorace interiéru pro chov drobných domácích jedovatých hadů a zejména série nápadů, rozvíjejících objevný princip biologického boje proti původcům zubního kazu. Z geniálních maličkostí, které však obohatily, zpestřily a zpříjemnily život těch, kteří je dovedli využít, vzpomeňme alespoň jeho stereokukátka, vyznačeného tím, že kukačka kuká střídavě ze dvou reproduktorů, umístěných vlevo a vpravo (podle novějšího rozšíření patentu pro quadro- případně také vpředu a vzadu).

Ve věku 16 let byl Haleš jmenován Rytířem čestné legie. Avšak náš zvěčnělý se nikdy nedal ošálit svými úspěchy, nýbrž považoval za svou občanskou povinnost zdokonalit se v chemii a proto se nechal zapsat na VŠCHT. Tento obor nemálo překvapil jeho důvěrné přátele, neboť v té době se extenzivně zabýval dějinami pohřebnictví. Během svého studia chemických věd působil současně jako poradce několika afrických států v oboru ochrany životního prostředí před postupem pouště, jako konzul Azbukixtánu v Praze a jako lektor marxismu - leninismu u Stát. Departmentu ve Washingtonu.

Po absolvování VŠCHT s výborným prospěchem odešel do praktického života a působil na umístěnce jako dělník v Chemických závodech Sokolov, později i jinde a jinak. Řadu let se živil zřeďováním vzduchu a dosažený výsledek nazýval „ultravakuum“. To ho však zcela neuspokojovalo a tak se začal ve volných chvílích ke své škodě věnovat řadě obecně prospěšných zálib a získal si četné vlivné nepřátele zvláště svou nekompromisní snahou o ochranu přírody před postupem životního prostředí. I jinak pohotově reagoval na vznikající situace a vyjádřil se k návrhu prevence uštknutí plazem v organizaci ČSOP, také vynikl jako válečný zpravodaj časopisu Nika pro oblast Hercegoviny. Jeho termín „neudovljetvorenije“, použitý v překladu jednoho z jeho sebraných spisů do sovětského jazyka, nepochybně inspiroval Gorbačova k fatálnímu sebezničujícímu nápadu rozpoutat glasnost a perestrojku.

Nyní Haleš jako člověk: skromný, milý, nevtíravě přátelský. Ve filozofii se nakonec přiklonil k fekalismu, nábožensky kolísal mezi Buddhismem, Brahmínstvím a kultem Aeskulapa, který se pokoušel rozšířit ve střední Evropě, zejména středním Poohří. Neholdoval žádným tělesným neřestem jako je samoúčelné sportování, obžerstvení, nadměrné požívání lihovin, šňupání či dokonce kouření tabáku, nebo čichání čikuli, velfobinu a j. aromatických i alifatických uhlovodíků. Odmítal i kysličník mravenčí ani neholdoval náruživě žádným hříšným choutkám včetně pohlavních pošetilostí. Naopak pilně umrtvoval asketické tělo dervišskými tanci a pobytem na hřebíkovém loži. Všechny jogistické časopisy na světě přinesly jeho nekrology. Na jeho počest byl v Dušanbe založen ilustrovaný měsíčník Halešiana.

Mistrova posmrtná maska

Jen jednou věcí zarmoutil své věrné přátele: v poslední vůli stanovil, že si přeje být inaquován po námořnickém způsobu do Tichého oceánu poblíž své oblíbené Zátoky leguánů ostrova Albemarle, Galápagos. Toto přání způsobilo menší krizi ve vládě, kde před otevřením jeho závěti bylo odhlasováno pohřbít ho v Slavínském Pantheonu za mohylou Šemíkova Horymíra. Vzhledem k přání zesnulého muselo být toto rozhodnutí ovšem nakonec odvoláno, čímž lidstvo přichází o relikvie po svém velkém zesnulém.

Čest jeho světlé památce a práci.



P.I.Šišvor
promovaný nekrolog



ČTK - Pohřeb Jiřího Haleše stal se manifestací národní hrdosti. Jen ultrareakční „Ohlasy“ pokusily se památku zvěčnělého nechutným dvojverším zneuctít: Pochovali hnidu zpívali jí panychidu. Veřejnost přijala jejich počínání s nevolí. Ve večerních hodinách došla zpráva, že redakci „Ohlasů“ byla vytlučena okna.


nahoru

© PM 2007